Z mého pohledu jde o velmi účinnou metodu odblokování od dřívějšího karmického působení. Vyvázat se z karmických pout není vůbec jednoduché, ale na druhou stranu, posloucháme-li naši intuici či vnitřního rádce, máme se o co opřít, a tudíž můžeme zdárně vymanévrovat i z komplikovaných situací.

Mohli bychom se ptát, proč máme vůbec podstupovat regresní sezení, když jsme mnohé v životě odpracovali? Pokud máme vše vyřešeno a cítíme se dobře jak fyzicky, tak i psychicky, pak jistě není důvod. Máme-li však potíže vztahové, tělesné, emoční či psychické, pak je regrese dobrou volbou pro sondáž do minulosti. Někdo by se mohl tázat, proč zrovna do minulosti, která je již uzavřená, vše bylo a je třeba zapomenout. Zapomenout sice můžeme, ale připomínky traumat, která se děla dříve, informačně nese jak naše tělo, tak i mysl Pokud řešíme v současném životě podobné situace jako v dřívějších inkarnacích, pak se tato traumata, jinak spící v našem organismu, mohou ozvat v podobě psychosomatických potíží až nemocí.

Co je trauma? Z pohledu regresí se jedná o událost, která nese v sobě tzv. zúžené či omezené vědomí a rovněž psychickou a fyzickou bolest. V současném životě se jedná o různé úrazy, nehody, onemocnění, ze kterých jsme se však vyléčili. Přežili jsme je. Když pokračujeme v tomto duchu dále do minulosti, narazíme na hlubší, pro vědomou mysl neznámá traumata, která končí smrtí. Na tento typ traumat cílí regrese. Proč? Protože je v nich obsaženo hodně informací, jež se dotýkají i současného života. Když se trauma opakovaně projde a člověk si vybaví vše, co je v něm obsaženo, přestane ho ovládat. Lidé se cítí lehčeji a uvolněněji. Často se najde i řešení pro současnou situaci, které bylo skryto za závojem nepříjemných prožitků.

Mnoho lidí se do svého podvědomého informačního pole pod správným terapeutickým vedením dostane poměrně snadno a své minulé zážitky si dobře vybaví. Tím se tedy zbaví nepříjemných bloků a uvolní si cestu pro světlejší zítřky.

Jenže to neplatí pro všechny. Existuje určitá skupina lidí, která si přeje podstoupit regresní sezení, ale není schopna si vybavit nic, co přesahuje rámec tohoto jejich života. Nepřicházejí jim žádné obrazy, nenapadá je nic zvláštního a vůbec se spíše nacházejí v přítomnosti než by byli ponořeni hlouběji do sebe. Pokud jim přece jen nějaké obrazy přijdou, pak se rychle střídají a nedávají smysl ve vztahu k tomu, co by rádi řešili. Problém je v tom, že tito lidé neradi pouštějí kontrolu. V životě jsou často ve střehu. Bývají na sebe zaměření. Mysl a intelekt mají přednost před city. Ty jsou pro ně spíše zraňující. Tito lidé bývají plni duchovních pouček a názorů, které přejali od jiných, ale jakmile jde o sondu do jejich vlastního vnitra, zablokují se. Strach z toho, co by mohlo při regresi vyplout na povrch, je najednou silnější než přání ponořit se do hlubin svého podvědomí až nevědomí. Zde tedy regrese, jež vyžaduje přímočarost a upřímnost, užitek nepřináší, ale není třeba zoufat. Homeopatie může v této fázi zablokovanosti hodně pomoci se otevřít a vyléčit nějaká svá traumata jak na psychické, tak i emoční a fyzické úrovni.

Další skupinou lidí, pro něž regresní sezení nejsou vhodná, jsou osoby po čerstvém traumatu. Zde je potřeba přikročit k jiným alternativám – homeopatie mírní či řeší šokové stavy, pomáhá na citové rány po rozchodu apod.

Lidé, co užívají psychofarmaka, konkrétně antipsychotika, by neměli podstupovat regresi vůbec z mnoha důvodů. Jednak jim nefunguje vybavování zážitků na bázi asociací a rovněž mívají emoční oploštělost vlivem psychofarmak, takže nedochází k uvolnění od traumatu, k tzv. abreakci.

Naposled uvedu děti – zde z mého pohledu obecně nelze o regresi ani uvažovat. Proč? Je to z toho důvodu, že při ponoru do podvědomí se může vybavit silné trauma, které ještě dítě vzhledem ke svému věku a zkušenostem není schopno konfrontovat a vyléčit. Naopak zcela jistě vznikne další zátěž a druhotné trauma. Na všechno je správný čas.

Přeji všem badatelům svého Já, ať úspěšně projdou všemi úskalími a dojdou radostného konce 🙂