Mám ji ráda. Je to moje oblíbená léčebná metoda. Studovala jsem ji po čtyři roky a udělala si i roční medicínské minimum, abych ji mohla provozovat v praxi. Otevřely se mi nové obzory. Tato metoda je pro všechny, ať už jsou to rostliny, zvířata nebo lidé. Vychází přímo z přírody, takže je zcela nezávadná. Homeopatika se vyrábějí právě z přírodnin. Tedy z rostlin, zvířat, ale i z minerálů, kovů a podobně. Pokud se týče nových homeopatických léků, máme zde pole neorané, pořád je co objevovat a zkoumat.

Homeopatii vynalezl v 18. století německý lékař Samuel Hahnemann, čímž se stal jejím zakladatelem. Při experimentování s chininem, lékem na malárii, si všiml, že podání chininu zdravému člověku vyvolá symptomy podobné příznakům, které vykazovali nemocní s malárií. Pokusně začal chinin ředit ve vodě a podával ho svým malarickým pacientům, až došlo k ústupu nemoci. Povzbuzen úspěchem pokračoval dále v různých stupních ředění dalších přírodnin ve vodě a vytvářel vysoce zředěné látky, které nemocní užívali po troškách v tak zvaném minimálním množství. O své práci napsal knihu Organon der rationellen Heilkunde (Organon racionálního léčení), která byla vydána v roce 1810. Tak praví oficiální vysvětlení vzniku homeopatie.

Homeopatická léčba se tedy řídí zákonem o podobnosti, což má přímo ve svém „logu“ – „Similia similibus curentur“ aneb „Podobné se léčí podobným“. Působí jak na psychické potíže různého typu, tak i na fyzično. Podáním určitého, mnohdy natolik zředěného homeopatika, že v něm již nejsme schopni změřit léčivou substanci, vyvoláme reakci organismu.  Zde narážíme na zásadní rozpor mezi homeopatií a alopatickou medicínou. Homeopatie počítá s vitální léčivou silou, která dřímá v každém člověku. Tato síla reaguje na homeopatikum, které nese v sobě symptomy podobného stavu či nemocí, jaké máme, takovým způsobem, že se vzedme a začne vytlačovat nemoc ven z těla, přičemž dvěma směry – zevnitř ven a shora dolů.  My však zpočátku žádný příliv síly ve většině případů necítíme, ba naopak. Po několika dnech užívání se dostaví únava, může být spavost. Třeba i dočasně zhoršená nálada. Dobrou známkou, že se něco děje, jsou sny, ve kterých člověk řeší nějaký konflikt či problém, jenž zdárně dopadne. Jakmile psychika potíž vyřeší, problém se spouští dále do těla a opouští ho (shora dolů). Na kůži se mohou projevit pupínky, bradavice či dočasně nějaký ekzém (zevnitř ven). Velmi podstatné je, aby se člověk v tu dobu již cítil lépe psychicky a aby psychická pohoda více méně přetrvávala, přestože fyzické tělo prochází zhoršením. Po zmizení symptomů dochází ke kýženému přílivu sil.

Běžná neboli alopatická medicína s podobností vůbec nepočítá. Jde zásadně proti fyzickým či psychickým symptomům nemoci. Celkově odděluje psychiku od fyzična, nevidí v ničem propojenost.  Podává mnoho léků na mnoho symptomů. Což o to. Léky léčí a pacienti se uzdravují, tak proč se znepokojovat? Pokud se člověk vyléčil a nemoc se nevrátila nebo se později neobjevily jiné hlubší psychické či fyzické potíže, pak byla léčba úspěšná. Pokud se nám ovšem opakovaně vrací angíny, chřipky, máme alergie, konstantní bolesti hlavy, páteře, záněty močového měchýře…není lépe se podívat na to, co nám tělo vlastně říká? Jaké trápení v životě, které neumím vyřešit, se na něm odráží? Prozření často bolí, ale tudy vede cesta ven.

Na co vlastně narážím, je naše psýché, která má obrovskou moc zhmotňování jak dobrého, tak i nemocného. Tak proč jí trochu nepomoci a pomocí podobného homeopatika jí ukázat, co vlastně zametá pod koberec?

Přes svou pozitivní empirickou zkušenost homeopaté neumí dnešním vědeckým jazykem vysvětlit, jak homeopatie funguje. Paměť vody, která se při ředění homeopatik používá a je zásadní pro jejich účinek, věda hlavního proudu neuznává. Pokusy vysvětlit působení homeopatik kvantovými jevy jsou smeteny ze stolu jako pseudovědecké. Studie ani testy nevycházejí přesvědčivě. Přesto se dějí věci. Oponenti se dělí na dva tábory.  Jedni tvrdí, že, provozovatelé homeopatie jsou šarlatáni a podvodníci, jelikož metoda je zcela neúčinná, ptotože homeopatikum neobsahuje ani gram léčivé látky. Další připouštějí, že po podání homeopatického léku se něco děje, ale tento proces vysvětlují jako placebo efekt. Placebo je neúčinná látka podaná nemocnému s tím, že pacientovi je sugestivně sděleno, že dostal lék, který ho uzdraví. Pokud nemocný uvěří, může se spustit fyziologická reakce, která povede ke spontánnímu ústupu nemoci a k vyléčení.

Současná věda zavrhuje homeopatii jakožto šejdířství za účelem vylákání peněz z důvěřivých nemocných nešťastníků. Otázkou je, proč se tedy nefunkční a neúčinná homeopatika vyrábějí a prodávají po celém světě? Proč se v České republice většina homeopatik dostane v lékárnách a některá z nich lze koupit pouze na lékařský předpis? A když se již prodávají, proč lze u nás pořídit jen nízká ředění, ne vyšší, jak je tomu příklad v Rakousku?

Přestala jsem hledat odpovědi a po úspěšném absolvování zkoušek jsem se pustila se do zkoumání účinků homeopatických prostředků, a to jak u sebe, tak i u druhých. To trvalo dvacet tři let.

Výsledkem této práce je kniha z mého pohledu nejzajímavějších příběhů a případů, v nichž homeopatie hrála hlavní roli. Knížku budete moci nalézt v e-shopu.